23. dubna 1963 ve 20.45 hodin byla ve slévárně oceli tehdejších Uničovských strojíren na 4. elektrické obloukové peci odpíchnuta první tavba oceli. Tehdy i letos připadl 23. dubnový den na úterý.
První tavbu si nenechalo na vlastní oči ujít zhruba 300 lidí, desítky dalších se ze zvědavosti chodily dívat i na další tavby, na to, jak železo o teplotě 1 650°C teče jako voda.
V roce zahájení svého provozu, byla slévárna největší a nemodernější slévárnou ocelolitiny v tehdejší Československé republice. Spuštění provozu nemělo význam jen pro Uničovské strojírny, ale zasáhlo i celou republiku s příslibem příznivě ovlivnit celkovou situaci v zásobování ocelolitinou. Vždyť již v prvním roce fungování měla slévárna vyrobit 3800 tun odlitků a následující rok plně pokrýt potřebu ocelových odlitků pro vlastní podnik.
Na úspěšném zahájení provozu měly velkou zásluhu všechny významné podniky tehdejšího Československa – projektanské firmy, strojařské závody i jiné slévárny, které vyškolily potřebný počet kvalifikovaných pracovníků popř. poskytly i výrobní zkušenosti.
Pamětníci události na ni stále živě vzpomínají, vždyť v životě firmy i Uničova šlo o významný okamžik. Odhaduje se, že za 50 let bylo na stejné peci podobných taveb provedeno na 50 000, vyrobeno při nich bylo na 400 000 tun oceli.
Ačkoliv byla slévárna primárně vybudována pro potřeby strojírenských divizí, v současné době konkuruje slévárnám po celém světě a až 97% své produkce dodává světoznámým firmám z různých odvětví.